K přípravě ohně potřebujeme pochopitelně dříví a něco, co vytvoří oheň (sirky, zapalovač, ocílka, pazourek, dřevo a luk…). Konec článku.

Nejsme-li v přírodě poprvé, nebo jsme alespoň viděli nějaké video, či použili selský rozum, je jasné, že jde o šprým. Snažil jsem se však názorně poukázat na to, že oheň vyžaduje mnohem větší péči. Pomiňme přípravu ohně na grilu, v kamnech, v kotli apod. a zkusme se zaměřit na nejprimitivnější způsob rozdělání ohně v ohništi.

Před samotným zažehnutím bychom měli mít jasno, kde ohniště vytvoříme. Dokonce bychom měli mít jasno před samotným sběrem dříví, protože se tak vyhneme marné práci, kdy přesouváme nasbírané dříví na jiné místo. Ohniště může být kdekoli, kde usoudíme, že je minimální riziko vzniku požáru. Zároveň jde-li o soukromý pozemek, měli bychom mít možnost rozdělání ohně vyjasněnou s majitelem. A to i v případě, že na něj spadá věcné břemeno (např. polní cesta). Na některých místech nám zakazuje rozdělávání ohně i zákon, vyhláška či nařízení.

Zákony zakazující rozdělávání ohně

Zákon č. 133/1985 Sb. Zákon České národní rady o požární ochraně
- (2)Každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob (…)
Zákon č. 289/1995 Sb. Zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon) § 20
- 1) k)kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
- (2)Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.
Zákon č. 114/1992 Sb. Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny
- 16 Základní ochranné podmínky národních parků
  - 1) k)provádět ohňostroje nebo používat zábavní pyrotechniku
  - 2) p)rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody
- 26 Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí
  - (1)Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno
    - b)tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody
  - 29 Základní ochranné podmínky národních přírodních rezervací
    - Na celém území národních přírodních rezervací je zakázáno
      - j)tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody

Vyhlášky

Každá obec může stanovit své vlastní vyhlášky. Pro představu uvádím Obecně závaznou vyhlášku hl. m. Prahy 6/2001 o ochraně veřejné zeleně, § 3:

Dále je ve veřejné zeleni, která je součástí zahrad a parků uvedených v příloze č.1, zakázáno :
- f) rozdělávat a udržovat otevřené ohně

(2) V ostatní veřejné zeleni je zakázáno :
- c) rozdělávat a udržovat otevřené ohně

Nařízení

Nejčastěji se s takovým nařízením setkáme v době letních prázdnin, kdy jsou velká sucha a nebezpečí vzplanutí požáru je enormní. Sledujme ideálně lokální zpravodajství, kde můžeme najít zprávy podobné této: „Na základě výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu „nebezpečí požáru“ ze dne 23. července 2018 platí pro území Středočeského kraje takzvaná doba zvýšeného nebezpečí vzniku požáru. Nařízení Středočeského kraje stanovuje, která místa jsou riziková a jaké činnosti jsou v těchto místech zakázány. Omezení platí, dokud nebude odvolána výstraha Českého hydrometeorologického ústavu (Dlouhá Lhota, 2018).“

V roce 2018 se o letních prázdninách stalo, že platil takový zákaz po celé České republice. Řada táborových vedoucích přišla s originálními nápady, jak si se situací poradit. Někdo měl hranici slavnostního ohně obloženou baterkami, někdo vyrobil plameny z papíru, jiný kolektiv sehnal vánoční žárovičky a zapojil je k baterii. Někdo si vystačil s fantazií.

Příprava ohniště

V případě, že oheň můžeme rozdělávat, je ideální, když je na místě ohniště kamenitý, zemitý, betonový, železný a jiný nehořlavý povrch. Ideálně se zdrojem vody poblíž, abychom nemuseli například na putovním táboře plýtvat drahocennou pitnou vodu (více tipů k těmto akcím se dozvíte v kapitole Putovní tábory).

Zažil jsem situaci, kdy jsme s oddílem Skasapa přišli na místo, kde si rozdělali lidé zřejmě jednoduššího smýšlení oheň těsně vedle kmene stromu. Nejen že strom opálili, ale způsobili podzemní požár, který se šířil po kořenech stromu v podhoubí. Běhali jsme kopec několik desítek metrů vysoký sem a tam k rybníku, přičemž jsme u sebe měli jen málo misek na vodu v nevelkém objemu. Scenérie vypadala jako v komiksu s Rychlými šípy nazvaném Černí jezdci se smiřují (Foglar, 1939).

Ve chvíli, kdy se nám podařilo uhasit jeden plamínek, už jsme mohli vidět doutnající zem o pár metrů jinde. Nakonec se vše podařilo uhasit. Ale co kdybychom na místě nebyli včas?

V některých lesích a parcích jsou dokonce místa vyhrazená pro rozdělávání ohňů. Ty jsou jasně označeny u majitele. Například Lesy hl. m. Prahy (2019) mají takzvanou Piknikovou mapu. Legislativně může jít o rozpor, ale myslím, že v případě kdy je u dobře zabezpečeného ohniště (byť v lese) informační cedule hlásající „rozdělávati oheň povoleno“ a navíc zřizovatel učinil maximum pro to, aby mu neshořel les, nemusíme se bát.

Tvoříme-li ohniště sami, měli bychom vyhloubit dostatečně velkou jámu, aby nám později tvořený žhavý popel nelétal všude okolo. Jámu poté ještě pro jistotu obložíme většími kameny, které zase jistí, že případná okolní tráva, či menší kousky chrastí nevzplanou a nerozšíří oheň dál.

Sběr dříví

Pak už zbývá „jen“ nanosit dříví. Mnohdy se setkáváme s nevolí mladších i starších dětí. Zejména pak jedná-li se o zdlouhavou přípravu slavnostní hranice, kde je třeba nanosit mnoho chrastí, velkých klád, které se musí opracovat a leckdy je nutné sbírat i pryskyřici k výrobě pochodní k zapálení ohně.

Je možné práci rozdělit do delšího časového úseku přes více dnů. Druhou možností pak může být vytvoření takové hry, kde jsou hráči motivování ke sběru dřeva tím, že za něj získávají body, nebo jinou výhodu do hry. Pojednou práce získává příchuť zábavy a vše rázem jde snadno. Kdysi jsme v oddíle Tuláci Malešice měli systém hodnocení takový, že kdo ten den přinesl nejvíce dříví (poctivě se měřilo na objem), získal hodnost „lesník“. Když se mu to podařilo na nějaké další akci, jeho titul byl již „dřevař“. Když už došly nápady na pojmenování a schylovalo se k dosažení nejvyššího titulu „bába na klestí“, zavedlo se pravidlo, že pokud daný člověk nepřinese nejvíce dřeva, degraduje se jeho úroveň o něco níže. Starší děti s námi vedoucími tuto léčku hrály a motivovaly tak mladší k práci.

zapalování ohně

Oheň pak rozděláváme když není velký oheň, aby se nám vše nerozfoukalo kolem. Je určitě dobré ponechávat rozdělávání na mladších, aby si to vyzkoušeli. Byť to může trvat pětkrát déle. Když ale pochopí, že sirku držíme kolmo dolů a ne nahoru a zjistí jak si ji krýt před větrem, máme vyhráno. Máme kupříkladu v oddíle Poutníci (2019) jeden z nejtěžších bodů v Základní oddílové zkoušce takový, že musí plnitel do jedné minuty s použitím maximálně 3 zápalek rozdělat oheň a přepálit jím provázek napnutý ve výšce 1 metr od země. I dospělí toto plní na několikero pokusů. Ve chvíli, kdy je ale na putovním táboře hlad a je třeba jídlo uvařit, tak tuto zkušenost se zapalováním ohně jako když najdeme. U malých dětí navíc pomáháme cvičit jemnou motoriku.

Když je dřevo skutečně mokré, můžeme použít mimo papíru i lampový olej, nebo nějaký podpalovák. Rozhodně nikdy nepoužívejme benzín! Je výbušný a nemálo lidí již skončilo na popáleninovém centru. Nehledě na to, že se plamen může rychle šířit do zdroje (například PET láhev z benzínem). Nafta též není vhodná, hoří poměrně špatně.

Využití ohně

Využití ohně je dvojí – jako slavnostní, kdy můžeme mít tabu kruh, kam smí vstupovat jen palivec, můžeme ho zapalovat spolu s nějakým rituálem či písní a mít kolem všelijaké symboly. Záleží na našich tradicích. V tomto případě není na místě cokoli do ohně házet, péct na něm vuřty apod. Typicky jsou ohně větší – někdy i několik metrů vysoké. Takové vidíme například při obecním pálení čarodějnic. Mohou mít tvar hranice (krychle/kvádr), pagody (tvar zikkuratu), nebo pyramidy (kužel). Více o typech ohňů píše například server Hununpa (2019).

Hnutí Woodcraft, v České republice zastoupený zejména organizací Liga lesní moudrosti (2019), má od svého počátku oheň jako velkou symboliku a vychází z něj jeho „zákon čtyřnásobného ohně“. Ostatně dle tohoto vzoru zapalují ohně i příznivci trampingu, skauti a další obdobné skupiny. Řada kolektivů zapaluje oheň ze čtyřech světových stran, přičemž zapalující pronáší moudrá slova. Mohou být aplikovaná přímo na danou celotáborovou hru, ale lze využít právě již nějaká ustálená. Zásadní je zachovat vážnost situace a přemýšlet nad významy. Jinak nemá smysl tuto tradici zachovávat.

Woodcraft má ve své filosofii tyto 4 ctnosti:

Světlo krásy

Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Světlo lásky

Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně. Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ.

Světlo pravdy

Čestné slovo je svaté. Hraj poctivě. Falešná hra je totéž co zrada. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných.

Světlo síly

Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

Pokud však máme oheň užitkový, většinou na něm vaříme. Ve starších příručkách nalezneme obrázky, jak zavěsit kotlík na klacek, který se dělí ve dví a to vše zapíráme o velký balvan apod. Nevýhodou je pak v praxi to, že žádný kámen většinou nemáme, klacek je nevhodný a navíc jsme na toto líní. Jako ideální se osvědčilo buď stavět nádobu pro vaření (ešus, kotlík, hrnec) přímo do ohně tak, aby se nepřevrhnul (možno využít ploché kameny) či mít silnější dřevo, které provlékáme pod držadlem. Případně pak můžeme využít metodu grilu. Vystačí na to jakýkoli rošt, kus železného pletiva, nebo několik železných prutů u sebe.

Hašení ohně a úklid ohniště

Ve chvíli, kdy chceme odejít, musíme oheň uhasit. Raději nalijme do ohně o několik litrů vody více, ať jsme si jisti, že ho nerozfouká vítr, nebo se voda nevypaří a nezačne hořet znovu. Oblíbenou klučičí (avšak znám i několik žen, kterým zde veřejně ještě jednou tleskám) zábavou je čůrat na oheň. Funkci hašení naplňuje tato zábava dokonale. Pamatuji si na zhruba v 90. letech populární znělku České televize, kde matka z okna zavolá „Kluci, domů!“ a kluci, kteří si v ohni pekli zřejmě brambory oheň řádně uhasí a jdou.

Co však kluci v reklamě již nezvládli, je úklid ohniště. Nejedná-li se o stálé ohniště (anebo náš pozemek, kde si můžeme dělat, co se nám zlíbí), je nutné ohniště uvést do stavu před jeho vytvořením. Ideální je ponechat si drny trávy, které na místo opět vrátíme. Případně pak zahrabat kusy hlíny a zaházet citlivě větvemi.

Děláme to nejen pro maskování se před hajným, ale zejména proto, že chceme krajinu zachovat nepoškozenou. Rozházet nespálené dřevo do nedalekého lesa, schovat popel a nedohořelé klády otočit černým směrem k zemi dá minimum práce a vypadá to lépe. O tom, že očerníme kouřem skálu, protože jsme si rozdělali oheň pod převisem, vůbec neuvažuji. Takové ničení krás přírody doufám skončilo s vymizením masového trampingu a do přírody jezdí lidé pro přírodu, kterou neberou jako nepřítele, ale jako cennost. Stejně jako bychom měli k ohni přistupovat s hlubokou pokorou, měli bychom si vážit svého okolí. Což v případě vstupu do přírody i rozdělávání ohně doporučuji dětem vštěpovat.

Zdroje

DLOUHÁ LHOTA. 2018. Zákaz rozdělávání ohně v místech s rizikem vzniku požáru. In: Dlouhá Lhota [online]. © 2019. 23. 7. 2018. [cit. 4. 4. 2019]. Dlouhá Lhota. Dostupné z: https://www.dlouhalhota.cz/zakaz-rozdelavani-ohne-v-mistech-s-rizikem-vzniku-pozaru
HUNUNPA. Druhy ohnišť. In: Hununpa: informační server nejen pro oddíly. [online]. © 2001-2011 HUNUNPA.cz. Dostupné z: http://www.hununpa.cz/modules/news/article.php?storyid=75
LESY HL. M. PRAHY Pikniková místa v pražských lesích. In: Městské lesy [online]. [cit. 4. 4. 2019]. https://www.lhmp.cz/lesy/piknikova-mista-v-prazskych-lesich
LIGA LESNÍ MOUDROSTI. Woodcrafterský zákon. In: Liga lesní moudrosti [online]. © 2013 Liga lesní moudrosti. [cit. 4. 4. 2019]. Dostupné z: http://llm.woodcraft.cz/cs/woodcraftersky-zakon
FOGLAR, Jaroslav. Černí jezdci se smiřují. Mladý hlasatel. 1939. roč. 4, č. 17, s. 16. Praha: Melantrich
POUTNÍCI Vzdělání [online]. In: Oddíl Poutníci: stezka pro život. [cit. 4. 4. 2019]. Dostupné z: http://oddilpoutnici.cz/vzdelani

Příprava ohně a vaření na něm