Dovolím si malou úvahu o tom, proč je z mého pohledu v oddílové činnosti dobré směřovat činnost leckdy záměrně mimo mainstream. Nemíním nyní ostře vystupovat proti tomu, že si někdo zvolí téma tábora podle nejnovějšího filmu, že se děti učí s aplikací Záchranka namísto biflování publikace Ošetřování nemocných a První pomoc při úrazech a nehodách od MuDr. Chmelaře z roku 1926. Dokonce ani není mým záměrem chorobně ulpívat na psaní kroniky v ruce, ačkoli jsem schopen najít řadu výhod tohoto tradičního média oproti digitální kronice v podobě TikToku či reelsů na Instagramu. Ovšemže si uvědomuji i výhody užívání těchto „nových“ přístupů dominujících v poslední dekádě doby realtime-postarchivní. Proto nesoudím. Nabízí se však otázka: Je dobře jít s dobou oproti oddílovému tradicionalismu skutečně ve všem?
V listopadu jsme zažili situaci, kdy se děti vzbudily dlouho před svítáním. Ve stanu se rozsvítilo, kluci začali povykovat. Nastala situace, kterou ani moderní doba nezměnila. Kluci byli velice živí, vzbudili půlku okolních stanů. Vedoucí se chvíli snažili klasicky dělat jakože se jim to jen zdá, ale pak Přezdívka obětavě vylezl a šel s hochy do srubu uvařit čaj na snídani. Jelikož na místě nebyla elektřina, zapálil petrolejku. Kluci se rázem utišili, zírali do petrolejky a když našli slova, zeptali se Přezdívky, jak to funguje. Poté asi dvě hodiny všichni tiše koukali po místnosti, kde se rozlévala záře hořícího petroleje a občasně si povídali o všem možném.
Danou situací podporuji své tvrzení, že na tradičních přístupech je něco magického. Něco, co nám navozuje příjemné pocity z toho, že máme kontakt s vlastními předky. A snad něco, o čem si myslíme, že může být někdy ještě užitečné znát. Jak jednoduché může být rčení, že pravděpodobně nikdy nebudeme skutečně potřebovat rozdělávání ohně třením dřev, nebudeme potřebovat znát heraldiku, umět psát perem namáčeným v kalamáři a dokonce se vyhneme i znalosti práce s tlačítkovým telefonem. Nepotřebujeme znát morseovku, mřížku ani další šifry.
Nabídnu však jiný pohled na věc. V současné pedagogice (pravda, s vývojem od 70. let minulého století) uvažujeme o tom, že kompetence jsou důležitější než objem memorovaných znalostí. Můžeme se dohadovat o tom, zda nějaká z nich je, či není klíčová. Nepopíratelné však je, že k naplnění kompetencí – dosáhnutí stavu, že skutečně něco umíme/ovládáme, vede vícero cest. Včetně reflektovaného zážitku a uvědomění si souvislostí. V neformálním vzdělávání to myslím platí dvojnásob. Jednak můžeme mnohem lépe pracovat s emocemi díky dramaturgii dlouhodobějších akcí, zároveň máme zpravidla pevnější vazby v kolektivu a také můžeme sledovat hloubku reflexe a adekvátně s ní pracovat. Stejně tak můžeme mít lepší podmínky k navracení se k tématům a propojováním oborů, či hloupě řečeno „předmětům“. Navíc mnohdy i nevědomě pracujeme díky prostředí i časovému rámci podpory „kros-kurikulárních“ kompetencí. Byť spojení oddílové kurikulum vědomě málokdy užijeme natožpak realizujeme (čest výjimkám).
Zamyslím-li se nad trendy v současném světě, nemohu s jistotou odsoudit ten či onen. Polovinu z nejvíce trendujících výrazů znám velice povrchně a neumím posoudit jejich pedagogický potenciál. U druhé poloviny jsou přesvědčen, že i to dobré obsahuje. Očividným příkladem je Harry Potter. Díky němu děti rády chodí do školy, vzdělávají se v chemii, sportu i v přírodních vědách. Jen chodí do smyšlené kouzelnické školy ve vlastním volném čase a ne do své základní školy. Kvalitu obou vyučování nyní rozebírat není namístě.
V čem však tkví jádro mé úvahy? Můžeme si vyhledat trendy, nejlépe dlouhodobé, a vystavět celoroční činnost na tématu Minecraft mixnuté rozšířením v podobě Pokémonů, odměnou budou na táborovém trhu Magic: The Gathering a o poledňáku se bude hrát Poker či Solitaire. V klubovnách se budeme dívat na příběhy prasátka Pepy, Kouzelnou berušku a černého kocoura či Spongeboba a Psí patrolu a Mášu a medvěda. Pro rovery bude téma Dragon Ball Z, Game of Thrones či The Walking Dead a jako speciální akce dáme Barbie, Harryho Pottera, Aladina a jako teambuilding pro vedoucí půjdeme na motokáry s tématem Rychle a zběsile či uspořádáme únikovku s tématem Oppenheimer.
Když půjdeme ještě dál tak, z důvodu toho, aby tolik chtěná volnočasová zábava nezabírala tolik času, uděláme jen jarní tábor na horách a v létě jen týdenní pobyt. Pro spojení s rodiči zajistíme wifi a pro bezpečnost dětí chatičky či nejlépe pokoje v uzamykatelné budově splňující hygienické normy hotelu. Google bude vyhazovat tábor na přední příčce už jenom kvůli lokaci (rekreační středisko, kam se jezdí po celý rok na dovolené a má pětihvězdičkový rating na Mapy.cz i na Google Maps).
Sponzoring jídla zajistíme jednoduše. Oslovíme firmy, které dodávají boloňskou, rajčatovou a sojovou omáčku, pro vedoucí sáhneme po pálivé omáčce a na lasagne vyhledáme bešamel. Tyto firmy s dětmi natočí usměvavou reklamu, kde výjimečně uvaří chutné domácí těstoviny na kotlíku po boku známé herečky v roli šťastné táborové mámy.
Nebude chybět fotbalový zápas v dresech Messiho, Ronalda či Neymara a za odměnu dostanou táborníci diplomy s logem Manchester United F.C., Real Madrid CF a Liverpool F.C. Táborová zvířata omezíme na zlatého retrívra, bulldoga, německého ovčáka a do každého pokoje dáme hezky upraveného pudla.
Táboroví hosté budou Petr Pavel, Andrej Babiš, Kazma a pár účastníků soutěží jako je Love Island, Big Brother, ze Stardance a pár účastníků Stars of The Clash.
Zní to bizarně? Dovolím si hodnotit: Ano, zní. Přitom jako volnočasoví pedagové, vychovatelé, vedoucí nebo instruktoři, chcete-li, umíme ze všech témat vytěžit princip pro rozvoj účastníků. Umíme udělat dobrou táborovou hru se smysluplnými cíli na obdobu soutěže Survivor stejně jako umíme pro starší děti vytvořit kvalitní program s tématikou válečného filmu a dokonce dokážeme pracovat s etickou výchovou v případě zvolení tématu show Výměna manželek. Tak co nám na tom připadá jako ustřelené do jiného světa, který zdá se nechceme v oddílech prožívat?
Odpověď, zdá se, najdeme v tom, že oddíl je jedinečným paralelním mikrosvětem, kde můžeme vyvažovat polaritu světa, který je kolem nás a kolem dětí. Můžeme si dovolit bavit se o netrendových záležitostech a jelikož témata „oldschoolová“ vezmeme za své všichni v přijímajícím prostředí, nejsme mimo, zajímáme se o ně a prožíváme je společně. Pozastavení se v přehlcené, v rychlém rytmu pádící doby, je leckdy to nejcenější, co můžeme dětem v oddíle nabídnout. Pomůžeme jim vydechnout, rozšíříme jim obzory, dovolíme jim nahlédnout do dob minulých, ze kterých si mohou pak ždibec vzít za své a uvážlivě se rozhodnout, zda své počínání v dalším životním působení třeba jen o píď nepřehodnotit tak, aby jim bylo na světě dobře.