Bolavé nohy pochodující po rozpálené silnici i nadšení z pohybu. To vše může znamenat puťák. Proč takové věci ale zařazovat do činnosti oproti svému pohodlí? Jde jen o posílené fyzické zdatnosti a sebepřekonání? Nebo je v tom něco víc?
Samozřejmě s sebou tyto aktivity nesou riziko. Ostatně jako jakákoli aktivita včetně indoor prostředí. Bezpečnost nelze zajistit tím, že obalíme účastníky do bublinkové fólie. Můžeme se však připravit na nepříznivé situace, odhadnout riziko a také mít vybavení, které je vhodné pro potenciálně rizikové situace. Dle nejen skautského rčení: Buď připraven, minimalizuj riziko, používej mozek a nebuď ko***.
Puťáky nemusí být zdaleka jen o tom „prostě někam jít“. Existují navíc rozličné formy putování a v neposlední řadě rozmanité možnosti způsobu pohybu a dopravy. Miroslav Horníček v knize Chvála pohybu píše: Lidstvo by mělo chodit. Ačkoli se dále věnuje i jiným druhům dopravy, dovolíme si jeho teze o píď rozšířit.
O tom si v třídílné walk-in sérii povídá Mája Šafaříková a Ondřej Turek – Opičák.