Karty ctností: Příklad dobré praxe

Existuje několik druhů takzvaných karet ctností. U lidí kolem Prázdninovky se s nimi před časem roztrhl pytel a nám přišlo fajn je vyzkoušet. Ty, pod kterými je podepsán projekt Výchova ke ctnostem, jsou větší a ilustrace mají dětské. Koupíte je přímo na jejich webu. My zvolili karty, které mají menší rozměry a grafiku, která osloví i teenagery. Zároveň se lépe nosí v batohu třeba na puťáku. Srovnejte a případně kupte zde.

Ještě jsem se setkal s kartami ctností od Martina Vlacha, které mne však moc nezaujaly. Je jich málo na to, aby se s nimi dalo soustavně pracovat po celý rok (roky) a zároveň jsou popisy na mne až moc návodné a omezují to podstatné – dialog (vnitřní i vnější) u jednotlivých účastníků programu. A pak na Google najdeme ještě mnoho dalších, jako například toto, ale nemám s nimi vlastní zkušenost. Každopádně dle toho v jakém stylu jsou vedeny ony weby, kde se nachází, mám vůči tomu značný odstup.

K čemu karty ctností jsou

V prvé řadě zjistíte, jak málo ctností jste schopni pojmenovat a díky kartám si osvěžíte slova, která v běžném životě tolik nepoužíváte. A to není ke škodě vzhedem k tomu, že jazyk, respektive řeč, ovlivňuje naše smýšlení a tím pádem mnohdy i jednání. A rozhodně nejde jen o nás jako dospělé. I děti, které si ctnosti, jež mnohdy ani neznají, zvědomí, pak projdou určitou mikroproměnou k lepšímu já. A to i ty, které celou dobu mlčí. Stačí, když slyší, co říkají druzí a přemýšlí nad významy jednotlivých slov a pozorují, jak se ostatní rozhodují a chovají.

Zároveň jde o úžasný výchovný prostředek. Když se ráno pojmenuje nějaká ctnost, sami vidíme, kolikrát nás během dne potká situaci, které se k ní vztahují. To pak přímo real-time můžeme s dětmi probírat a reflektovat sami v sobě.

Některé karty dokonce vybíráme záměrně s ohledem na program. Kupříkladu na vánoční výpravě jsme se věnovali etiketě nejen při štědrovečerní večeři, a tak byla ráno vybrána karta s ctností SLUŠNOST. Rozebírali jsme pak nejen co to je a vybavovali si některé situace, co nás potkali. Dokonce jsme totiž hovořili i o rozdílu mezi slušností a zdvořilostí.

Jak konkrétně s kartami pracujeme

Uvědomujeme si důležitost řádu, zejména u mladších dětí. Máme tedy rituál, kdy se každé ráno na výpravách po snídani posadíme na nějaké pěkné místo do kruhu. Zajistme pak tyto důležité podmínky:

• Sedneme si tak, aby každý viděl na každého (tedy ideálně kruh)
• Zajistíme klid, tedy pokud je na místě rušivý element typu ještěrka, chvíli ji obdivujeme a pak vypustíme pryč. Anebo posdílíme nejžhavější zážitky z noci atp.
• Ujistíme se, že každý ví, jak bude setkání vypadat (pamatujme, že můžeme mít nováčky!)
• Máme předem rozmyšlené, kdo je moderátor.
• Moderátor má předem vymyšlené kdo a jakým způsobem vybere kartu.
• Máme domluvený čas, který nechceme překročit s garantem celé hod ne/následující etapy atd.

Dále je práce s kartami dost o osobnosti a způsobu vedení jednotlivých moderátorů. Někteří vytahují kartu sami, někteří nechají skupinu zavřít oči a kartu poslepu tahá jeden vybraný a podobně. Osvědčily se ale následující věci:

• Je dobré dodržovat pravidelnou periodu diskuzí o kartách (každou výpravu, každé ráno, každý tábor…). Ať se v tom účastníci vyznají.
• Pokud tahá kartu dítě, mělo by to být to, co ještě nikdy kartu netahalo.
• Nejprve děti obejdeme a dáme jim prohlédnout obrázek. Nenecháváme kartu kolovat. Znáte to… Když vám dá někdo do ruky hračku, přestáváte dávat pozor.
• Pokud moderátor tahá kartu sám, je dobré, když řekne, proč tak činí.
• Po ukončení diskuze je dobré vyzvat účastníky k tomu, ať si dané ctnosti všímají v průběhu dne.
• Kartu je pak dobré po celý den nechat vystavenou na viditelném místě.
• Je dobré se k probraným kartám občas vracet. A to nejen během programů a nejen ke kartám probraným zrovna na dané akci.
• Když při čtení popisu karty moderátorem mají účastníci zavřené oči, aby lépe vstřebali obsah sdělení, je dobré je vyzvat, ať otevřou oči, až budou mít pocit, že nepotřebují déle přemýšlet a ať jsou v tichosti dokud je neotevřou nakonec všichni.

Během diskuze platí obecná pravidla pro účastníky i pro moderátora. Tedy neskáčeme si do řeči a moderátor to hlídá, neurážíme druhé, moderátor nechává prostor všem, kdo chtějí, nenutíme mluvit ty, co nechtějí aj.