V první teplý jarní víkend jsme se vypravili ve složení Mája, Šákul, Vojta, Blesk a Opičák na Kokořínsko. Prošli jsme úplný cíp CHKO u Kaniny, objevili několik jeskyní, viděli zatím nevykvetlé vranní oko čtyřlisté, pekli brambory v ohni, Vojta našel ztracenou ponožku v hodnotě 600 korun, z lesa jsme odnesli hromadu bordelu včetně 10 kg plastového barelu, pekli kopřivové chipsy, učili se teorii rozklepávání chorošů, křesali jsme jiskry na zuhelnatělý troud a zapalovali s ním ohně, uvařili jsme si zálesácký guláš v Bleskově novém kotlíku, zjistili, že v hospodě v Kanině je jídlo tak drahé, že si na něj člověk musí vzít půjčku (a tak jsme si ho nedali) a taky jsme hráli na ukulele v nově obnoveném kempu Choroší dílna. Plazili jsme se soutěskami, běhali v nich parkour, hledali partyzánku (a našli!), nechali se poučit o tom, jaká sekera je na bushcraft nejlepší a jaká řetězová ruční pila je na prd (prý ta z Bushmana), čekali hodinu na zpožděný autobus. To vše a mnohem víc. Kdo nebyl, bude příště.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Explore More

Přespání na pilíři mostu v Kralupech

Vylezli jsme na pilíř bývalého železničního mostu v Kralupech nad Vltavou, kde je dokonce budka pro případ deště. Přinesli jsme si v lodních vacích suché dřevo. Celý den jsme pozorovali lodičky a házeli kamínky do vody a slunili se.

Puťák na Kokořínsko

Spontánní nápad, kterého se pan Šakal zaleknul a zůstal doma u počítače, se vydařil. Nakonec obava z 30 mm deště byla lichá a spaní pod převisem bylo supr. Stejně jako samotné putování a prolézání vybydlených budov a skalních bytů.

Mezigenerační sdílení dobré praxe, čerpání inspirace a předávání zkušeností na vzdělávacím kurzu Zapalovač

Právě jsme se vrátili ze Zapalovače, čtyřdenního intenzivního kurzu pro začínající a budoucí vedoucí. Na kurzu je několik důležitých principů, které jsou pomyslnými základy, které vytěžují jeho potenciál na maximum. Mimo samotného obsahu jednotlivých vzdělávacích bloků zaujímá