Robot nás již několik let připravoval na to, že jsou Kralupy děsivé město. Poté, co jsme ho zevrubně poznali, si dovoluji tvrdit, že to není tak hrozné, jako vyprávěl. I když jsme tam potkali zajímavé lidi a našli zajímavé věci.

Pukání, se zatím nejvyšším počtem účastníků, proběhlo 15.–17. 3. v Kralupech nad Vltavou. Na celý víkend se nás sešlo 17. Další tři lidé přijeli na páteční večer či část soboty.

V pátek večer jsme tradičně sdíleli své příběhy z uplynulého roku. Ukázali si fotky a popovídali o tom, co kdo v oddíle i mimo něj dělal. Někdo také přinesl zajímavé publikace, do kterých jsme nahlédli (Retrohraní, Hry v přírodě,…). V noci jsme pak hráli na kytaru a zejména vyzkoušeli hrát Soudruhu, nezlob se se 17 figurkami a systémem, že vždy bude hrát jen několik hráčů házející za figurky ostatních. Toto se neosvědčilo, protože ani ve čtyři ráno nikdo nedosáhl cíle BRD. Proto jsme hru v půl páté ukončili s tím, že je nemožné ji dohrát ani následující dny. A to i přesto že se do BRD Robot dostal (ale dle pravidel se musel vrátit na start).

V sobotu jsme po snídani vyrazili na hru Krutopřísnost. Ve skupinkách jsme procházeli městem a plnili různorodé úkoly např. vykoupej se (splnili jsme ve Vltavě), vyzvedni šrot ve sběrných službách (vyzvedli jsme kočárek a koloběžku) či vyfoť se s co nejvíce psy (zvládli jsme jen jednoho). Každý tým plnil úkoly podle svého gusta. Všichni jsme se ale sešli na hlavním vlakovém nádraží a v odbavovací hale zatancovali Baby shark.

Po obědě jsme měli dělený program. Jedna část šla vyvolávat do sklepa analogové fotky, které jsme dopoledne nafotili ve městě, druhá vyrábět bločky a třetí hrát lakros. Pak jsme se prostřídali a ještě přijela Ema, tak pro část udělala workshop scénického tance.

Před večeří ještě přišla Xanda, dlouholetá vedoucí oddílu za dob komunismu a chvíli za dobb svobody. Povídala nám, jak to tehdy všechno bylo a přála nám, abychom to nikdy nezažili. zaznělo mimo jiné: „Hlavní je vědět, co je dobré a co špatné a těm dětem to předávat.“ 

Noční hra po městě se jménem Přežij Kralupy měla zajímavý herní systém, kdy jsme se po skupinkách „policajtů“ pohybovali po městě, sdíleli si polohu přes WhatsApp a snažili se dopadnout dealera. Skutečné policajty jsme potkali, spíš oni nás, když přijeli ve vší slušnosti zkontrolovat, proč běháme po parkovacím době a honíme se. Dealera jsme nakonec po dlouhé době našli schovaného v roští u trati.

Po návratu jsme se společně podívali na fotky a videa, které jsme dopoledne vytvořili při plnění úkolů. Pobavili jsme se a do noci, spíš rána, hráli na kytary a šipky.

V neděli jsme dopoledne předali zrno, tentokrát ho vzal Véna a další Pukání tak bude v Uherském Brodě nebo Hradišti. Poslední aktivitu nám přišel udělat Nik, se kterém jsme řešili téma intuice vs. rozum. Co to vůbec je za pojmy a výhody či nevýhody jejich využívání. Na konec akce jsme si udělali rituál, podávali si plastovou sekeru a každý řekl, co si z Pukání 2024 odnesl.